„Slicování“ v kontextu 3D tisku odkazuje na proces, při kterém je trojrozměrný model rozkrojen („sliced“) na tenké horizontální vrstvy, které 3D tiskárna postupně tiskne jednu na druhou, aby vybudovala konečný objekt. Slicovací software, často nazývaný také „slicer“, také konvertuje 3D model na soubor formátu G-code, který je esenciálně souborem instrukcí pro 3D tiskárnu, říkající tiskárně, kde má umístit materiál pro každou vrstvu.
Základní kroky procesu slicování:
1. Import modelu:
- Uživatel importuje 3D model (často ve formátu STL nebo OBJ) do slicovacího softwaru.
2. Nastavení parametrů tisku:
- Uživatel nastaví specifické parametry pro tisk, jako jsou výplň, tloušťka stěny, rychlost tisku, teplota materiálu, teplota podložky a mnoho dalších.
3. Slicování:
- Software rozdělí 3D model na tenké vrstvy a vytvoří cestu pro tiskovou hlavu na každé vrstvě.
- Generuje G-code, který 3D tiskárna používá jako instrukce pro tisk.
4. Posílání dat na tiskárnu:
- G-code je nahrán na 3D tiskárnu, ať už přes USB, SD kartu, nebo přímé připojení.
- Tiskárna tiskne objekt vrstva za vrstvou, přesně podle instrukcí v G-code.
Hlavní aspekty slicování:
- Orientace Objektu: Určení, jak bude objekt umístěn na tiskové podložce.
- Vrstvení: Rozdělení objektu na jednotlivé vrstvy a generování cest pro pohyb tiskové hlavy.
- Nastavení Tisku: Určení parametrů, jako jsou rychlosti, teploty a další, pro optimalizaci tisku.
- Podpěry: Pokud model vyžaduje podporu pro převislé části, slicer vygeneruje dočasné struktury, které je možné po tisku odstranit.
- Výplň: Určení hustoty a vzoru vnitřní výplně objektu, což ovlivňuje jeho pevnost a množství použitého materiálu.
Slicovací software je zásadní součástí procesu 3D tisku a existuje mnoho různých programů, některé jsou univerzální a jiné jsou specificky navrženy pro konkrétní tiskárny nebo technologie. S průběhem času se vyvíjejí a získávají nové funkce, které usnadňují tisk a rozšiřují možnosti, co lze s 3D tiskem dosáhnout.